Čeříme vodu 3
Čeříme vodu 3
Zkušení ponory v Laguně
29. 8. 2009Ahoj,
tak už jsme byli na Ras Mohamedu, na lokálech a tentokrát vyrážíme na Tiranskou úžinu. Je úterý ráno a já se štrachám do centra, kde se dozvídám, že mám na výběr, potápěči nebo intro loď. Protože vím, že Hanka má rozpotápěno se skupinou, tak beru intro loď. A ani mi to nevadí, sice jsou tam jen ruské instruktorky a kameraman Adham, ale i Češi, kteří se vypravili na discovery dive. Ještě nevím kdo to je, ale nevadí, však se to dozvím. V přístavu už slyším rodný jazyk a zaroveň zjišťuji, že skupinka Čechů mluví velmi dobře anglicky. Později po příchodu na loď už dostávam do ruky papíry, které je nutné před potápením vyplnit tak jdu na to. Klientů je šest, a představte si je to jedna rodina. Velmi milá, z Moravy. Taťka vzal své ratolesti na discovery dive, protože jim chtěl ukázat jak je to super, před dvěma lety byl už s Johnym. Vedoucí zájezdu, mamka, a ještě jeden člen výpravy zůstali na hotelu, asi se jim nechtělo. Všichni vyplňují papíry a u toho se už docela pěkně bavíme. Probíráme různé věci od hotelu až po průběh dnešního dne. Seznamuji je s pravidly na lodi, kde je občerstvení a jaký bude program. Plujeme směr ostrov Tiran, kam cesta z přístavu trvá asi 2 hodiny, během kterých se mohou opalovat a relaxovat. Tak papíry jsou vyplněny a opravdu došlo na odpočinek, i já jsem se uchýlila do stinného salonu a snažím se trošku dohnat co se nepovedlo v noci. Ale copak se dá odpočívat, když Adham si pořád dělá legraci a vyrušuje?
Po příjezdu do Laguny začíná brífing. Adham dělá instruktáž pro dva Angličany a naši poslouchají též. Taťkovi překládám jen částečně, protože si hodne pamatuje z minula a zbytek poslouchá v angličtině. Jakmile všichni všechno vědí začíná rojení vzadu na palubě a na platformu se chystají první dobrovolníci. Holky jsou dvě a je 15 skupin, což znamená, že každá se docela slušně vylouhuje a nasolí, ale snad budou všichni spokojeni. Od nás jdou první kluci pak taťka a nakonec Markéta. Všichni se potápějí prvně, tak ostatní jsou zvědaví co na to řeknou. První kdo se dostal z kluků do vody fotil jak o život, po návratu předává foťák druhému a vypraví zážitky. Ze začátku byli nějaké problémy, protože byli dlouho na hladině, ale zavinili to šíbující lodě, které nebezpečně kroužily v blízkosti šnorchlistů a potápěčů. Nicméně ponor byl hezký ale krátký. A už se vrátil i druhý z kluků, který předává foťák taťkovi a ten jde na to. Už je ostřílený, takže velmi rychle zmizí pod hladinou i se svou instruktorkou. Druhý z kluků také vypráví zážitky z ponoru, my s holkama čekajíce na ně jsme se mezitím vykoupaly. Holky si zaplavaly a hledaly zrovna dotyčného na ponoru, já musela do vody, aby se mi uklidnil žaludek, nebylo mi dobře. A už máme zpátky i taťku, který smutně hlasí, že udělal jen 3 fotky a už to nešlo. Škoda, protože ještě stále nebyla ve vodě Markéta, ale nedá se svítit. Taťka byl z vody velmi rychle, takže se trochu zlobil, ale i tak se mu ponor líbil. Mezitím už zmizela i Markéta pod vodou, aby si i ona užila svůj discovery dive. Po jejím návratu pak už všichni skočili do vody společně ještě na šnorchlování. Taťka individuálně vyrazil jiným směrem, ostatní chvilku pošnorchlovali a pak si povídali s Adhamem ve vodě. Po skončení i poslední skupiny se chystá nejlepší část dne, aspoň pro mě, bude oběd. Byla to zase dobrota, to se musí nechat, na lodích všeobecně vaří výborně.
Po obědě se pak vydáváme na zpáteční cestu do přístavu. Protože přes den nebylo moc času a mě strašně zajímalo co videli potápěči, tak jsem volala Hance. Byli s jejich lodí kousek za námi, u obou řval motor, jak kapitáni chtějí být vždy rychle v přístavu, tak jsem se stihla jen dozvědět, že viděli žraloka, želvu a pak klasiku, tedy stálé obyvatele korálových útesů.
Já doufám, že příště také uvidím žraloka, protože tento den jsem vůbec nepotápěla, ale nevadí, času na to mám doufám ještě stále dost...
Pavlína